Tradice.net

V předmluvě k Církev vítězná píše František Ekert: “Životy Svatých bývaly odjakživa lidu našemu četbou nad jiné knihy oblíbenou. Dokladem toho je veliké množství staročeských legend, jež nám vzácnou památkou po zbožných katolických předcích zbyly. Z památek toho druhu vynikají souborné spisy „Životy a řeči otcův egyptských“ přeložené z latiny asi ve XIII. století, jichž nejstarší rukopis chovaný v univerzitní knihovně Pražské, ze XIV. stoleti pochází, zvláště pak staročeský Passional čili „Životy Mučedníkův a Mučednic Božích,“ jehož nejstarší rukopis uložený v Museum království Českého, dilem v XIII.

Konají se při oblékání nějaké povinné modlitby? Kladná odpověď je při modlitbách kněze sloužícího tradiční římskou liturgii. Latinsky a česky: Cum lavat manus: Da, Domine, virtutem manibus meis ab abstergendam omnem maculam: ut sine pollutione mentis et corporis valeam tibi servire. Při mytí rukou: Dej, Pane, ctnost mým rukám, aby byla odstraněna každá nečistota, abych byl schopen Tobě sloužit s čistou myslí i tělem Ad amictum: memor probrosi velaminis, quo Christo Domino oculi fuerunt veluti, petat fidem vivam et spem firmam dicens: Impone, Domine, capiti meo galeam salutis ad expugnados diabolice incursu

Sv. Hilarius byl současník sv. Atanáše. Je nazýván Atanášem Západu. Podobně jako sv. Atanáš bojoval s bludaři. Císařem Konstantinem II., synem Konstantina Velikého byl poslán do vyhnanství roku 352. Jeho ekumenický dialog s císařem je rázný. Píše v dopise: “Chci k tobě, ó císaři Konstanci mluvit jako bych mluvil s Neronem. Ty vedeš boj s Bohem a s jeho služebníky a přetvařuješ se, jako bys byl křesťanem.” Dopis začíná takto: “Je čas promluvit: protože čas mlčení již uplynul.

Podivuhodným životem sv. Šimona Sloupovnika ukázal Bůh rozmařilému světu, jak křesťan, jenž má pevnou a rozhodnou vůli, dovede za pomoci shůry dané ovládat a úplně potlačit v sobě žádosti svého těla a slavit nade všemi požitky a lákadly tohoto světa dokonalé vitězství. Šimon (Simeon) narodil se okolo r. 390 ve vsi Sisanu na hranicich mezi Syrií a dnešním jižním Tureckem. V dětství pásl ovce. Ve čtrnácti let v kostele zaslechl v kázání slova Páně „Blahoslaveni plačící, neboť oni budou potěšeni.

Benedikt XVI. má již za sebou Boží soud, který se může velmi lišit o lidských soudů. To lze pochopit i ze slov, co pronesl kardinál Ratzinger 18.4. 2005 před konkláve, v němž se stal papežem Benediktem XVI.: “V této hodině velké odpovědnosti zvláště pozorně naslouchejme, co nám říká Pán svými slovy. Ze tří čtení bych rád vybral jen nějaký úryvek, který se nás přímo týká v této chvíli. První čtení podává prorocký portrét postavy Mesiáše - a tento portrét nabývá celý svůj význam ve chvíli, kdy Ježíš čte tento text v nazaretské synagoze a říká: Dnes se naplnilo toto Písmo (Lk 4,21).